Unijní trh podle Fidela?

Premiér ani prezident České republiky by neměli podepisovat reformní smlouvu, která nahradí euroústavu. Tedy pokud chtějí, aby Česká republika dále zůstala demokratickou zemí s tržní ekonomikou. Reformní smlouva spěje do finále pod taktovkou Portugalska, v říjnu má být text dohodnut, v prosinci s velkou slávou podepsán. Děje se tak po německém předsednictví, které smluvní proces po neúspěšných referendech o euroústavě ve Francii a Holandsku znovu rozhýbalo. Bohužel nikoliv směrem k prosperitě EU v globální ekonomice, ale spíš směrem k režimu Fidela Castra. Z detailního mandátu německého předsednictví, který je základem reformní smlouvy, jasně vyplývá, že EU chce zakonzervovat předražené a nefunkční sociální systémy.  Dále z něj vyplývá, že hlavy unijních států sní bolševický sen o ekonomicky nesmyslné a nereálné plné zaměstnanosti a dokonce o stabilních cenách, hlavní populistické zbrani totalitního režimu. A do třetice - EU se opět vzdaluje od svého základního principu - od volné hospodářské soutěže bez překážek. A tak se vzdaluje od možnosti zvyšování prosperity a životní úrovně pro naše děti.

Není pochyb o tom, že základem konkurenceschopnosti EU v globální ekonomice je jednotný trh, vybudovaný právě na principu hospodářské soutěže.

A tento princip je nyní reformní smlouvou ohrožen. Podle mandátu německého předsednictví má ze základních cílů EU, které jsou vždy rozhodující při řešení případných sporů, úplně vypadnout nenarušená hospodářská soutěž.

Zůstává jen to, že Unie vytvoří vnitřní trh. Hospodářská soutěž se propadá do jakéhosi přídavného protokolu, který zdaleka nemá sílu reformní smlouvy.

Obhajování principů nenarušené hospodářské soutěže v EU tak bude po přijetí smlouvy ještě mnohem těžší, než je tomu dnes. A to v konečném důsledku nepozvedne ani konkurenceschopnost EU v globální ekonomice, ani spokojenost občanů. 

Právě odmítnutí volné hospodářské soutěže, jako základního cíle EU a jako hnacího motoru evropské ekonomiky, považuji za zásadní varování pro všechny demokraticky smýšlející občany. Od pošlapání svobody v podnikání je jen malý krůček k pošlapání základních lidských práv a svobod. Výsledkem německého předsednictví tedy není odvážná a obtížná cesta k prosperitě, ale populistická a snadná cesta do pekla.

Hlavní snahou demokratických politiků by nyní proto mělo být prvky volné soutěže do smlouvy okamžitě vrátit. Pokud máme v čele země vládu a prezidenta, kteří se hlásí k tržní ekonomice a leží jim na srdci blaho příštích generací, nemohou reformní smlouvu bez principu nenarušené hospodářské soutěže podepsat. Ledaže by konvertovali k srpům, kladivům a třešním.

Jana Bobošíková

www.bobosikova.cz