V této souvislosti je nutné poukázat na fakt, že představitelé Landsmanšaftu i států, které v minulých dnech hodně protestovali proti naší výjimce, jsou spokojeni. Důvod jejich úsměvu je jasný - z hlediska práva je totiž toto opatření zcela nulové. Od 1. prosince 2009 vzniká právní stav, kdy může dojít k zásadnímu narušení majetkových vztahů.
V tomto právním vakuu budou moci u Evropského soudního dvora v Lucemburku vznášet prostřednictvím soudů ve všech státech EU své nároky potomci prokazatelných nacistů a kolaborantů, kterým byl majetek zabaven na základě poválečného zákonodárství (tzv. Dekretů prezidenta Edvarda Beneše). Jde s tisíce hektarů zemědělské a lesní půdy včetně přírodních rezervací, národní kulturní památky, zámky s mobiliáři i domy v centru Prahy a dalších měst. Chci vidět senát Evropského soudního dvora, složený např. ze soudců z Lotyšska, Kypru a Malty, jak bez hluboké znalosti souvislostí a historie rozhodne. A chci vidět, jak se před zahraničními soudy pak hájí čeští majitelé nemovitostí a svědci událostí nacistické zvůle, kterým je vyhrožováno už teď.
Pokud k výše popsanému scénáři skutečně dojde, což si nepřeji, ale obávám se toho, neměli bychom zapomenout, že je to dílo tria Topolánek, Schwarzenberg a Vondra. Tří „českých" politiků z ODS, Zelených a TOP 09, kteří slibovali hájit zájmy naší země. A hájili je tak, že postupovali v rozporu s usnesením vlády ČR, tedy proti vlastní vládě, která měla důvěru Parlamentu ČR, proti občanům ČR i proti historické pravdě.