Jana Bobošíková
- Počet článků 107
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4920x
Seznam rubrik
Jana Bobošíková
Vláda národohospodářské nezodpovědnosti
„Nechci slevu zadarmo“ prohlásil legendární doktor Zelí, profesor jedenáctiletky z Pyšel, když přivedl své svěřence do ZOO. Pro ty, kteří netuší, tak doktor Zelí je hlavní postavou známé povídky Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna s názvem Exkurze do ZOO. Zelí se snažil tak vehementně ušetřit na vstupném, že si za slevu neváhal připlatit. Ani jeden ze slovutných tvůrců, kteří bavili celé generace, jistě netušil, jakých se jejich směšná postavička dočká následovníků. A to přímo ve Strakově akademii, sídle českých vlád. Má to však jednu vadu – Zelí byl jenom legrační idiot, ale jeho následovníci legrační zrovna moc nejsou. S urputnou snahou šetřit, ať to stojí, co to stojí, představují výrazné riziko pro samotnou budoucí existenci našeho státu.
Jana Bobošíková
Černí šerifové v akci
Říkalo se jim černí šerifové a bývaly doby, kdy by si od nich pes kůrkunevzal. Ano, mluvím o soukromých bezpečnostních službách, o oboru podnikání,kam spadá i ABL Víta Bárty, mecenáše Věcí veřejných. Poté, co pracovnícislužby příkladně nazvané „Professional Commando“ 11. června roku 1993bezpříkladně zmasakrovali fanoušky na stadionu Sparty a 4. září téhož rokudalší pracovník jmenované agentury v metru ve stanici Dejvická zabil FilipaVenclíka, syna jednoho z tehdejších majitelů společnosti s licencí navysílání TV Nova, se na tyto služby konal mediální a legislativní hon.Úředníci ministerstva vnitra se překonávali ve vymýšlení paragrafů zákona,kterým by tyto „nepřátele lidu“ mohli uvázat na řetěz. Dokonce šli až takdaleko, že by ze soukromých bezpečnostních služeb udělali něco podobného,jako bývala Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti z dob hluboké totality.Veškeré rozhodování o vedoucích představitelích v ryze soukromých firmáchmělo být podřízeno kuratele ministerstva vnitra. Jak rychle tato legislativníhysterie vznikla, tak také zanikla. Paskvil, který ministerští úřednícivyprodukovali a říkali mu návrh zákona, Sněmovnou neprošel a kdyby i prošel,těžko by obstál u Ústavního soudu.
Jana Bobošíková
Véčkaři a bílí koně
Tak máme novou vládu. Ne díky svobodným volbám, ale z milosti cirka sedmnácti tisíc virtuálních hodnotitelů koaliční smlouvy. Takzvaní Véčkaři, neboli lidé, registrovaní na webu Věcí veřejných coby jejich příznivci (nikoliv čekatelé na členství nebo členové strany) měli (v demokratických systémech nevídanou) moc – moc shodit koaliční projekt, kterému daly milióny voličů v právoplatných parlamentních volbách zelenou. Neudělali to. Otázkou je, zda-li koaliční smlouvu vůbec četli. Kloním se k názoru, že nikoliv. Upřednostňuje-li někdo klikání z pohodlí domova před aktivním politickým angažmá, patrně nepůjde o jedince, kterému by se chtělo dospívat k názorům na základě usilovné práce a studia. Ale to nechme stranou. Co je mnohem podstatnější, je sporná legitimita takového postupu. Sám předseda VV Radek John nepokrytě přiznává, že v případě Véčkařů jde pouze o marketingový projekt a chválí svou stranu, že je právě v marketingu velmi dobrá. Jakoby mluvil o firmě a nikoliv o politické straně. A v tom je právě ten problém. V demokracii každý, kdo chce zásadním způsobem ovlivňovat politiku, musí jít s kůží na trh a svůj podíl na moci si zasloužit nebo vybojovat (podle míry politického vkusu jednotlivých stran) ve stranické struktuře. Jen tak se totiž dostane do orgánů širšího vedení své strany, které mají právo schválit či neschválit postup svého předsedy. Takoví lidé už prošli sítem osobní (nikoliv virtuální) volby – byť někdy jen té vnitrostranické. Museli přesvědčit jiné lidi a získat jejich důvěru.
Jana Bobošíková
Jak jsme přemluvili „bábu“
Těžko si představit téma, které ovlivní budoucnost a ekonomiku našeho státu více, než penzijní reforma. Bez ní nelze dosáhnout vyrovnaného rozpočtu ani zpružnit trh práce a dokonce ani udržet v našem státě lidi schopné dosahovat nadprůměrných příjmů. Současný penzijní systém je zastaralý, nákladný nejen pro stát, ale i pro zaměstnavatele a jeho efektivita je minusová. Odhady letošního deficitu na důchodovém účtu ve výši 35 miliard jsou spíše optimistickým blouzněním. Krize vyhání lidi z práce do důchodu – v loňském roce stát přiznal 115 861 tisíc starobních důchodů, čímž zaznamenal historický rekord. Už dnes důchody ukrojí ze státního rozpočtu ročně 340 miliard. Tato suma může od října 2011 narůst o další stovky miliard – alespoň podle odhadů ministra financí v demisi Eduarda Janoty. A to vlivem rozhodnutí Ústavního soudu, který v polovině dubna zrušil s platností od 30. září 2011 výpočet důchodů, který je výrazně nevýhodný pro lidi s vyššími příjmy, protože nebere ohled na to, kolik lidé v životě vydělávali a tím pádem také odváděli do penzijního systému.
Jana Bobošíková
Modli se a pracuj!
Není dne, abychom si v tisku na několika stranách nepřečetli o státotvorných návrzích vznikající vládní koalice. Člověka to až svádí k optimismu. Že bychom tu konečně měli reformní a zásadovou vládu? Obávám se však, že nadšení médií občané dlouho nemusejí sdílet. Rozumní lidé jistě chápou, že je nutné šetřit, chceme-li se vyhnout řeckému scénáři. Možná i skousnou, že „léčba Kalouskem“ bude hodně bolet. Záleží ovšem velmi na tom, do jakých kapes nakonec potečou peníze, které stát vyinkasuje od svých obyvatel nebo je na nich ušetří. Jedna hluboká až téměř bezedná kapsa už je nachystaná. Ústavní soud zamítl návrh senátorů, kteří chtěli zrušit blokační paragraf v zákonu o půdě, podle kterého leží ladem cirka 48 000 ha pozemků. Pro případ, že by se nějaká politická reprezentace dokázala dohodnout na jejich darování církvím a to především církvi katolické. Záměrně neříkám navrácení – to by platilo jen tehdy, kdybychom se s restitucemi vraceli až před rok 1918, tedy před pozemkovou reformu První republiky. Tehdy katolická církev i vlivem dalších právních norem o značnou část svého majetku přišla a nemohla jej tedy vlastnit v roce 1948 v době nástupu komunistů k moci. Povšimněme si, že se v případě majetku církví také většinou nemluví o restitucích, ale o majetkovém vyrovnání státu a církví.
Jana Bobošíková
Když kozlové zahradničí
Radek John, šéf strany Věci veřejné, má ministerstvo vnitra. Prý aby dohlédl na boj s korupcí. No, aby ne. Totéž před ním dělal Ivan Langer coby ministr vnitra za ODS. A před ním i po něm to dělali a budou dělat jiní ministři. A to je právě ten problém. Korupce je jasně definovaným trestným činem, ale velmi obtížně se prokazuje. Zvláště, když policii stále sedí za krkem nějaký ministr, kouká jí přes rameno a reorganizuje. Samozřejmě, pod pláštíkem zvýšení akceschopnosti a funkčnosti policejních útvarů. Proto tu máme desítky nevyřešených kauz. V okamžiku, kdy hrozí, že by je policisté mohli dotáhnout do konce, přijde reorganizace nebo nový ministr.
Jana Bobošíková
Ostuda české pravice
Boj s korupcí se před volbami skloňoval ve všech pádech. Není divu. Korupcí prolezlé politické, úřednické, soudní i policejní prostředí vadí kromě korupčníků samotných už každému. Korupce odrazuje od České republiky investory, dusí podnikatele a přispívá tak vysokou měrou k hospodářské recesi a nezaměstnanosti. Není tak jen trestně právním či etickým problémem. Projevuje se jako zásadní ekonomický faktor a to faktor samozřejmě vysoce negativní. Odhady hovoří o tom, že díky korupci při státních zakázkách přijde náš stát (tedy my všichni) ročně až o dvě stě miliard korun. O kolik přijdeme kvůli zmařeným investicím, se odhaduje dost těžko. Ale tahle ztráta se jistě také nebude počítat pouze v miliónech.
Jana Bobošíková
Vzdělání – nepřítel politiků
Ať odložené nebo neodložené, je školné na vysokých školách nejčitelnějším a mediálně nejviditelnějším signálem rodící se vládní koalice. Stejným signálem, jakým byly zdravotnické poplatky v případě Topolánkovy vlády. Signálem neochoty nebo neschopnosti nastartovat zásadní a fatálně žádoucí reformy, které by dokázaly posunout české školství do jednadvacátého století. Stejně jako zdravotnické poplatky je školné jen jakousi kosmetickou úpravou k horšímu. Nic moc neřeší, jen zatěžuje ty, kterým se nedaří tak dobře, jako pánům Schwarzenbergovi, Kalouskovi, Johnovi či Nečasovi. Vytáhnout pár desítek či stovek miliónů z kapes lidí, a to i těch nejchudších, není reforma. A argument, že placení školného udělá ze studentů klienty, kterým vysoké školy budou muset nabídnout lepší služby, může vymyslet právě jen oběť vzdělání diskutabilní kvality.
Jana Bobošíková
Velké zklamání
Vždycky jsem říkala, že Miloš Zeman patří do české politiky. Nakonec to byl on sám, kdo mě usvědčil z naivity. Lidí, kteří si s arogancí sobě vlastní nevidí na špičku nosu, má česká politika dost a další je opravdu přebytečný. Odstupují-li po neúspěšných nebo méně úspěšných volbách lídři stran, které byly zastoupeny v parlamentu a měly řadu mocenských i mediálních možností, jak se voličům předvést, je to v pořádku a z mého úhlu pohledu jim ani nic jiného nezbývá. Odstoupí-li ale lídr nové strany poté, co ji vstupenka do Sněmovny mine jen o fous, je to buď lempl nebo namyšlená hysterka. Co proboha Miloš Zeman čekal? Nechme stranou kvalitu jeho volebního štábu, který se bohorovně spolehnul na sílu Zemanovy osobnosti a zcela rezignoval na cokoliv, co by se dalo nazvat volební kampaní. Tedy kromě bezduchých billboardů. Jak je ale možné, že tak zkušenému politikovi není jasné, že od založení nové politické strany do jejího parlamentního angažmá se počítají roky. Tedy pokud nejde o marketingové projekty na jedno použití, do kterých nasypou desítky miliónů struktury šedé ekonomiky, protože si od nich slibují generální pardon pro své špinavé kšefty.
Jana Bobošíková
Benešovy dekrety
Praha, 5. března 2010 - Varovala jsem. Po celou dobu mého působení poslankyně Evropského parlamentu jsem měla možnost sledovat narůstající tlak na zrušení Benešových dekretů ze strany určitých kruhů, majících vliv ve strukturách EU. Proto jsem bojovala s celou vahou svých argumentačních schopností za to, aby nebyla přijata Lisabonská smlouva, ve které jsem viděla a stále vidím ohrožení naší republiky.
Jana Bobošíková
Neslýchaná drzost
Praha, 26. ledna 2010 - Ať si prezidenti vyznamenávají ve svých zemích koho chtějí, je to jejich vizitka. Světu tak ukazují, kdo vlastně jsou a jaké představují hodnoty. Když ale český novinář přirovnává spolubojovníky německých nacistů jako byli Bandera či Horthy k našemu druhému prezidentu dr. Edvardu Benešovi, který aktivně proti Hitlerovi vystupoval, je to jiná káva.
Jana Bobošíková
Politici versus právníci
Praha, 30. listopadu 2009 - Lisabonská smlouva začne platit 1. prosince 2009. Bez výjimky. Mám na mysli tu výjimku z Listiny práv EU, kterou na návrh prezidenta Václava Klause vyjednala vláda Jana Fischera. Politická deklarace, přijatá hlavami 27 členských zemí EU v Bruselu je ale jen prvním krokem k tomu, aby nedošlo po přijetí Lisabonské smlouvy ke znejistění vlastnických práv a majetkových vztahů občanů ČR. Prezident Klaus spolu s vládou Jana Fischera tak sice politicky napravili fatální selhání Topolánkovy vlády, která postupovala v rozporu s vlastním usnesením i zájmy občanů naší země, ale to nestačí. Vyhráno ještě není a dlouho nebude.
Jana Bobošíková
Podlost Topolánkovy vlády nezná hranic II
Praha, 21. října 2009 - Předseda ODS Mirek Topolánek a senátoři Vondra a Schwarzenberg neplnili usnesení vlády, které byli členy. O riziku, jaké pro občany ČR představuje Listina základních práv přitom prokazatelně věděli, dokonce jen v roce 2007 projednávali na zasedání vlády.
Jana Bobošíková
Podlost Topolánkovy vlády nemá hranic
Praha, 11. října 2009 (Blog iDnes.cz ) - Bývalý vicepremiér Vondra ani ostatní politici nemluví pravdu, o problému Listiny věděli. Jsem pobouřena bezcharakterností, s jakou čelní politici ČR lžou v přímém přenosu (Nedělní Partie a OVM) do očí občanům ČR, že neměli žádné informace o problému, který nyní veřejně odkryl prezident ČR Václav Klaus v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy.
Jana Bobošíková
Listina práv EU aneb proč má Klaus pravdu
Vstoupí-li v platnost Lisabonská reformní smlouva, otevírá se mezinárodně právní prostor k opětovné diskusi o platnosti dekretů prezidenta Beneše a ke znejistění majetkových vztahů v ČR. Problém tkví v Listině základních práv EU, která je součástí Lisabonské reformní smlouvy. Listinou se řídil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, když vlastnictví, nabyté na základě dekretů prezidenta Beneše, potvrdil. Po ratifikaci Lisabonské reformní smlouvy, která tak získá sílu Smlouvy zakládací, se ale vlastnické spory přesunou k Soudnímu dvoru EU v Lucemburku. A je jasné, že nikdo dopředu nemůže vyloučit, že Soudní dvůr EU, pod který bude Lisabonská smlouva spadat, může dojít k jiným závěrům, než k jakým došel Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Jana Bobošíková
Poznámky k aktuální situaci kolem Lisabonské smlouvy
1. Je ostudné a samostatného suverénního státu nedůstojné, že se vrcholní ústavní činitelé neohradí vůči zahraničnímu tlaku na prezidenta České republiky. Předseda Senátu PČR Sobotka, předseda Poslanecké sněmovny PČR Vlček i premiér Fischer by měli okamžitě odmítnout veškerý nátlak z Bruselu, Německa, Francie i Švédska a řešit spor o Lisabonskou smlouvu na domácí půdě. Ne se nechat peskovat hlavami cizích zemí a vrchním bruselským úředníkem.
Jana Bobošíková
Co "jachtaři" nechápou
Praha 14. září 2009 - Reakce čelných politiků na rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS), který jim foukl do kaše předčasných voleb, nápadně připomínají povyk na pískovišti, když se sejde více dětí než kyblíčků na bábovičky. Ztřeštěnými nápady a zbrklým postupem se snaží zachránit, co se dá, a koledují si o další blamáž. Ačkoliv měli dlouhá léta na to, aby změnili, či alespoň upřesnili Ústavu, která je jako každé lidské dílo nedokonalá, nedělali nic. Evidentně s vědomím, že jsou to oni, kdo jsou pány světa, na které nikdo nemá.
Jana Bobošíková
Zastavme diskriminaci slušných a pracovitých
Česká republika se řítí do hospodářské katastrofy. Situace vyžaduje okamžitou reakci, nikoliv populistické odklady a sliby. Suverenita takové řešení má. Týká se všech občanů a zasahuje i do důchodového a sociálního systému. Aby ale takové kroky byly důvěryhodné, musí politická reprezentace, která současný stav, navzdory varováním expertů, připustila, začít sama u sebe.
Jana Bobošíková
Vymítači historie
Reakce Jany Bobošíkové na článek Tomáše Halíka Vymítač antisudeťáckého ďábla, uveřejněném 12. srpna v MF Dnes.
Jana Bobošíková
Mission Impossible
Volby se blíží a všechny strany bez rozdílu, i když každá trochu jinak, lákají voliče na řešení krize, pracovní místa, prosperitu. Stále stejní lidé někdy jen převlečení do jiného stranického dresu produkují stále stejné sliby, ale to podstatné jim pořád uniká. Zapomínají, že prosperity nelze docílit bez svobody. Rozuměj bez svobody pro všechny, nejen pro vyvolené.
Jana Bobošíková
Nevolte mě, nechcete-li v ČT změnu
Pane předsedo, vážené členky a vážení členové Rady České televize, dovolte mi, abych své vystoupení zahájila poděkováním těm z Vás, kteří mi dali v prvním kole volby generálního ředitele České televize hlas a umožnili mi tak v dnešním veřejném slyšení představit své motivy i svou vizi fungování klíčového českého veřejnoprávního média. Zároveň Vám děkuji za to, že v době zjitřených emocí a politických tlaků zachováváte legitimitu, důstojnost a transparentnost volby generálního ředitele. Věřím, že Vaše volba je hlasem české veřejnosti, nikoliv hlasem politiků nebo jiných nátlakových skupin. Jako taková má pak hodnotu sama o sobě a mně je ctí, že se jí mohu zúčastnit, ať už dopadne jakkoliv.
Jana Bobošíková
Pohodlí nade vše!
9. 7. 2009 (Praha - Blog iDNES.cz) - Hrne se to na nás ze všech stran. Jakoby nestačila zuřící finanční krize, přihnala se ještě velká voda a brala vše, co jí přišlo do cesty – domy, ulice i lidské životy. Zanechala po sobě spoušť a škody zatím vyčíslené na šest miliard. Státu nezbývá, než vydat další dluhopisy a postoupit chtě nechtě zase o krok dál na cestě do dluhové pasti. Léto nás tedy příliš nepotěšilo. A na zimu také nemáme nejlepší vyhlídky - teplárnám dochází uhlí, a tak se řada domácností v zimě buď neohřeje, nebo si za topení pořádně připlatí. Většinou to vidíme tak, že jsme oběti, stíhané ranami osudu. A krčíme se v koutě, očekávajíce další bití. Umíme soucítit s těmi, kteří dopadli nejhůře – na povodňových kontech je už přes šedesát miliónů – ale málokdy si klademe otázky, jestli viníkem je skutečně jen zlý osud nebo také ten, kdo se na nás po ránu kouká ze zrcadla. A když se všechno uklidní, pokračujeme v oblíbené disciplíně národního sportu - řezání větve pod vlastním zadkem.
Jana Bobošíková
Lisabonská smlouva ohrozí majetek občanů ČR
Vstoupí-li v platnost Lisabonská smlouva (LS), otevírá se mezinárodně právní prostor k opětovné diskusi o platnosti tzv. Dekretů prezidenta Beneše a ke znejistění majetkových vztahů v České republice (ČR). O své domy, chalupy, pozemky nebo třeba výrobní jednotky mohu přijít občané, jejichž majetek na území ČR vlastnili v průběhu druhé světové války vesměs nacisté nebo nacističtí kolaboranti a byl jim konfiskován na základě dekretů prezidenta republiky. Při pohledu na historickou mapu je zřejmé, že se tento problém týká celé třetiny území ČR. I toto podepsal Mirek Topolánek v prosinci 2007 v Lisabonu a letos schválili poslanci a senátoři všech relevantních politických sil v ČR, když zvedli v Parlamentu pro smlouvu ruku.
Jana Bobošíková
Nechcete Lisabonskou smlouvu? Volte Suverenitu!
Z dvou nezávislých průzkumů, které si nechala zpracovat Česká televize pro včerejší volební speciál Otázek Václava Moravce, jasně vyplývá, že jediná strana v České republice, která je proti Lisabonské smlouvě a má šanci na zvolení do Evropského parlamentu, je v tuto chvíli Suverenita.
Jana Bobošíková
Změnou České televize k rozvoji České republiky
Českou televizi jako veřejnoprávní instituci považuji za naprosto výjimečné mediální prostředí. Tato exkluzivita vyplývá z legislativního ukotvení ve formě zvláštního zákona. Ten zaručuje financování veřejnoprávní služby všemi občany České republiky a tím i odolnost proti tlaku inzerentů.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
